Apocalipsis Capítulo 6
Καὶ εἶδον ὅτε ἤνοιξεν τὸ ἀρνίον μίαν ἐκ τῶν σφραγίδων, καὶ ἤκουσα ἑνὸς ἐκ τῶν τεσσάρων ζῴων λέγοντος ὡς φωνὴ βροντῆς· Ἔρχου.
1
Kai eîdon hóte ḗnoixen tò arníon mían ek tō̂n sphragídōn, kai ḗkousa henòs ek tō̂n tessárōn zṓōn légontos hōs phōnḕ brontês· Érchou.
Y vi cuando el Cordero abrió uno de entre los sphragídes (sellos), y oí a uno de los cuatro seres vivientes que decía como voz de trueno: Ven.
Καὶ εἶδον, καὶ ἰδοὺ ἵππος λευκός, καὶ ὁ καθήμενος ἐπ’ αὐτὸν ἔχων τόξον· καὶ ἐδόθη αὐτῷ στέφανος, καὶ ἐξῆλθεν νικῶν καὶ ἵνα νικήσῃ.
2
Kai eîdon, kai idoù híppos leukós, kai ho kathḗmenos ep’ autòn échōn tóxon· kai edóthē autō̂ stéphanos, kai exêlthen nikō̂n kai hína nikḗsē.
Y vi, y he aquí, un caballo blanco; y el que estaba sentado sobre él tenía un arco; y le fue dado un stéphanos (corona), y salió venciendo y para vencer.
Καὶ ὅτε ἤνοιξεν τὴν δευτέραν σφραγῖδα, ἤκουσα τοῦ δευτέρου ζῴου λέγοντος· Ἔρχου.
3
Kai hóte ḗnoixen tḕn deutéran sphragîda, ḗkousa tou deutérou zṓou légontos· Érchou.
Y cuando abrió el segundo sello, oí al segundo ser viviente que decía: Ven.
Καὶ ἐξῆλθεν ἄλλος ἵππος, πυρρός· καὶ τῷ καθημένῳ ἐπ’ αὐτὸν ἐδόθη αὐτῷ λαβεῖν τὴν εἰρήνην ἐκ τῆς γῆς, καὶ ἵνα ἀλλήλους σφάξουσιν· καὶ ἐδόθη αὐτῷ μάχαιρα μεγάλη.
4
Kai exêlthen állos híppos, pyrrós· kai tō̂ kathēménō ep’ autòn edóthē autō̂ labeîn tḕn eirḗnēn ek tēs gēs, kai hína allḗlous spháxousin· kai edóthē autō̂ máchaira megálē.
Y salió otro caballo, rojo; y al que estaba sentado sobre él le fue dado quitar la paz de la tierra, y que unos a otros se degollasen; y le fue dada una gran espada.
Καὶ ὅτε ἤνοιξεν τὴν τρίτην σφραγῖδα, ἤκουσα τοῦ τρίτου ζῴου λέγοντος· Ἔρχου. Καὶ εἶδον, καὶ ἰδοὺ ἵππος μέλας, καὶ ὁ καθήμενος ἐπ’ αὐτὸν ἔχων ζυγὸν ἐν τῇ χειρὶ αὐτοῦ.
5
Kai hóte ḗnoixen tḕn trítēn sphragîda, ḗkousa tou trítou zṓou légontos· Érchou. Kai eîdon, kai idoù híppos mélas, kai ho kathḗmenos ep’ autòn échōn zygòn en tē̂ cheirí autoû.
Y cuando abrió el tercer sello, oí al tercer ser viviente que decía: Ven. Y vi, y he aquí, un caballo negro; y el que estaba sentado sobre él tenía un yugo en su mano.
Καὶ ἤκουσα ὡς φωνὴν ἐν μέσῳ τῶν τεσσάρων ζῴων λέγουσαν· Χοῖνιξ σίτου δηναρίου, καὶ τρεῖς χοίνικες κριθῶν δηναρίου· καὶ τὸ ἔλαιον καὶ τὸν οἶνον μὴ ἀδικήσῃς.
6
Kai ḗkousa hōs phōnḕn en mésō tō̂n tessárōn zṓōn légousan· Choínix sítou dēnaríou, kai treîs choínikes krithō̂n dēnaríou· kai tò élaion kai tòn oînon mḕ adikḗsēs.
Y oí como una voz en medio de los cuatro seres vivientes, que decía: Una choínix de trigo por un denario, y tres choínikes de cebada por un denario; y el aceite y el vino no los dañes.
Καὶ ὅτε ἤνοιξεν τὴν τετάρτην σφραγῖδα, ἤκουσα φωνὴν τοῦ τετάρτου ζῴου λέγοντος· Ἔρχου.
7
Kai hóte ḗnoixen tḕn tetártēn sphragîda, ḗkousa phōnḕn tou tetártou zṓou légontos· Érchou.
Y cuando abrió el cuarto sello, oí la voz del cuarto ser viviente que decía: Ven.
Καὶ εἶδον, καὶ ἰδοὺ ἵππος χλωρός, καὶ ὁ καθήμενος ἐπάνω αὐτοῦ ὄνομα αὐτῷ ὁ Θάνατος, καὶ ὁ ᾍδης ἠκολούθει μετ’ αὐτοῦ· καὶ ἐδόθη αὐτοῖς ἐξουσία ἐπὶ τὸ τέταρτον τῆς γῆς, ἀποκτεῖναι ἐν ῥομφαίᾳ καὶ ἐν λιμῷ καὶ ἐν θανάτῳ καὶ ὑπὸ τῶν θηρίων τῆς γῆς.
8
Kai eîdon, kai idoù híppos chlōrós, kai ho kathḗmenos epánō autoû ónoma autō̂ ho Thánatos, kai ho Hā́dēs ēkolouthei met’ autoû· kai edóthē autoîs exousía epì tò téta rton tēs gēs, apokteîn ai en rhomphaíā kai en limō̂ kai en thanátō kai hypò tō̂n thēríōn tēs gēs.
Y vi, y he aquí, un caballo pálido; y el que estaba sentado sobre él, su nombre era Muerte, y el Hades le seguía; y les fue dada autoridad sobre la cuarta parte de la tierra, para matar con espada, y con hambre, y con mortandad, y por medio de las bestias de la tierra.
Καὶ ὅτε ἤνοιξεν τὴν πέμπτην σφραγῖδα, εἶδον ὑποκάτω τοῦ θυσιαστηρίου τὰς ψυχὰς τῶν ἐσφαγμένων διὰ τὸν λόγον τοῦ Θεοῦ καὶ διὰ τὴν μαρτυρίαν ἣν εἶχον.
9
Kai hóte ḗnoixen tḕn pémp tēn sphragîda, eîdon hypokátō tou thysiastēríou tàs psychàs tō̂n esphagménōn dià tòn lógon tou Theoû kai dià tḕn martyrían hḕn eîchon.
Y cuando abrió el quinto sello, vi debajo del altar las almas de los que habían sido degollados por causa del logos (Verbo) de Dios y por causa del testimonio que mantenían.
Καὶ ἔκραξαν φωνῇ μεγάλῃ λέγοντες· Ἕως πότε, ὁ Δεσπότης ὁ ἅγιος καὶ ἀληθινός, οὐ κρίνεις καὶ ἐκδικεῖς τὸ αἷμα ἡμῶν ἐκ τῶν κατοικούντων ἐπὶ τῆς γῆς;
10
Kai ékraxan phōnē̂ megalē̂ légontes· Héōs póte, ho Despótēs ho hágios kai alēthinós, ou kríneis kai ekdikeîs tò haîma hēmō̂n ek tō̂n katoikoúntōn epì tēs gēs?
Y clamaron con gran voz, diciendo: ¿Hasta cuándo, oh Déspota, Santo y Verdadero, no juzgas ni vengas nuestra sangre de los que habitan sobre la tierra?
Καὶ ἐδόθη αὐτοῖς ἑκάστῳ στολὴ λευκή, καὶ ἐρρέθη αὐτοῖς ἵνα ἀναπαύσονται ἔτι χρόνον μικρόν, ἕως πληρωθῶσιν καὶ οἱ σύνδουλοι αὐτῶν καὶ οἱ ἀδελφοὶ αὐτῶν οἱ μέλλοντες ἀποκτείνεσθαι ὡς καὶ αὐτοί.
11
Kai edóthē autoîs hekástō stolḕ leukḗ, kai erréthē autoîs hína anapaýsōntai éti chrónon mikrón, héōs plērōthō̂sin kai hoi sýndouloi autō̂n kai hoi adelphoì autō̂n hoi méllontes apokteínesthai hōs kai autoí.
Y le fue dada a cada uno una vestidura blanca, y se les dijo que reposasen aún por un poco de tiempo, hasta que se completasen también sus consiervos y sus hermanos, los que habían de ser muertos así como ellos.
Καὶ εἶδον ὅτε ἤνοιξεν τὴν ἕκτην σφραγῖδα, καὶ σεισμὸς μέγας ἐγένετο· καὶ ὁ ἥλιος ἐγένετο μέλας ὡς σάκκος τρίχινος, καὶ ἡ σελήνη ὅλη ἐγένετο ὡς αἷμα.
12
Kai eîdon hóte ḗnoixen tḕn héktēn sphragîda, kai seismòs mégas egéneto· kai ho hḗlios egéneto mélas hōs sákkos trí ch inos, kai hē selḗnē hólē egéneto hōs haîma.
Y vi cuando abrió el sexto sello, y sobrevino un gran seismós (terremoto); y el sol se volvió negro como saco de cilicio, y la luna entera se volvió como sangre.
Καὶ οἱ ἀστέρες τοῦ οὐρανοῦ ἔπεσαν εἰς τὴν γῆν, ὡς συκῆ βάλλει τοὺς ὀλύνθους αὐτῆς, ὑπὸ μεγάλου ἀνέμου σειομένη.
13
Kai hoi astéres tou ouranoû épesan eis tḕn gē̂n, hōs sykê bá l lei toùs olýnthous autês, hypò megálou anémou seioménē.
Y las estrellas del cielo cayeron sobre la tierra, como la higuera arroja sus higos verdes, sacudida por un gran viento.
Καὶ ὁ οὐρανὸς ἀπεχωρίσθη ὡς βιβλίον ἑλισσόμενον, καὶ πᾶν ὄρος καὶ νῆσος ἐκ τῶν τόπων αὐτῶν ἐκινήθησαν.
14
Kai ho ouranòs apechōrísthē hōs biblíon helissómenon, kai pâ n óros kai nê sos ek tō̂n tópōn autō̂n ekinḗthēsan.
Y el cielo fue retirado como un biblíon (rollo) que se enrolla, y todo monte y toda isla fueron removidos de sus lugares.
Καὶ οἱ βασιλεῖς τῆς γῆς καὶ οἱ μεγιστᾶνες καὶ οἱ χιλίαρχοι καὶ οἱ πλούσιοι καὶ οἱ ἰσχυροὶ καὶ πᾶς δοῦλος καὶ ἐλεύθερος ἔκρυψαν ἑαυτοὺς εἰς τὰ σπήλαια καὶ εἰς τὰς πέτρας τῶν ὀρέων.
15
Kai hoi basileîs tēs gēs kai hoi megistânes kai hoi chilíarchoi kai hoi ploúsioi kai hoi ischyroí kai pâs doûlos kai eleútheros ékrypsan heautoùs eis tà spḗlaia kai eis tàs pétras tō̂n oréōn.
Y los reyes de la tierra, y los magnates, y los jefes de millares, y los ricos, y los poderosos, y todo siervo y libre, se escondieron en las cuevas y entre las peñas de los montes.
Καὶ λέγουσιν τοῖς ὄρεσιν καὶ ταῖς πέτραις· Πέσετε ἐφ’ ἡμᾶς καὶ κρύψατε ἡμᾶς ἀπὸ προσώπου τοῦ καθημένου ἐπὶ τοῦ θρόνου καὶ ἀπὸ τῆς ὀργῆς τοῦ Ἀρνίου·
16
Kai légousin tois óresin kai tais pétrais· Pésete eph’ hēmâs kai krýpsate hēmâs apò prosṓpou tou kathēménou epì tou thrónou kai apò tēs orgês tou Arníou·
Y decían a los montes y a las peñas: Caed sobre nosotros, y escondednos del rostro de Aquel que está sentado sobre el trono, y de la orgḗ (ira) del Cordero.
Ὅτι ἦλθεν ἡ ἡμέρα ἡ μεγάλη τῆς ὀργῆς αὐτῶν, καὶ τίς δύναται σταθῆναι;
17
Hóti êlthen hē hēméra hē megalē̂ tēs orgês autō̂n, kai tís dýnamai stathênai?
Porque ha llegado el gran día de su orgḗ (ira), y ¿quién puede permanecer en pie?