📖 Biblia Tranliteral Hebreo-Griego Español

Apocalipsis Capitulo 19

Μετὰ ταῦτα ἤκουσα ὡς φωνὴν μεγάλην ὄχλου πολλοῦ ἐν τῷ οὐρανῷ λεγόντων· Ἁλληλουϊά· ἡ σωτηρία καὶ ἡ δόξα καὶ ἡ δύναμις τοῦ Θεοῦ ἡμῶν.

1

Meta taûta ḗkousa hōs phōnḕn megálēn óchlou polloû en tō ouranō legóntōn: Hallēlouïá; hē sōtēría kai hē dóxa kai hē dýnamis tou Theoû hēmôn.

Después de esto oí una gran phōnḗ (voz) de gran multitud en el cielo que decía: ¡Hallēlouïá (Aleluya)! La sōtēría (salvación), la dóxa (gloria) y el dýnamis (poder) pertenecen a nuestro Dios.

ὅτι ἀληθιναὶ καὶ δίκαιαι αἱ κρίσεις αὐτοῦ· ὅτι ἔκρινεν τὴν πόρνην τὴν μεγάλην.

2

hóti alēthinaì kai díkaiai hai kríseis autoû; hóti ékrinen tēn pórnēn tēn megálēn.

Porque verdaderos y justos son sus kríseis (juicios), pues ha juzgado a la gran pórnē (ramera).

καὶ δεύτερον εἴρηκαν· Ἁλληλουϊά· καὶ ὁ καπνὸς αὐτῆς ἀναβαίνει εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων.

3

kai deúteron eírēkan: Hallēlouïá; kai ho kapnòs autês anabaínei eis tous aiônas tôn aiṓnōn.

Y dijeron otra vez: ¡Hallēlouïá! Y su kapnós (humo) sube por los siglos de los siglos.

καὶ ἔπεσαν οἱ πρεσβύτεροι καὶ τὰ τέσσαρα ζῷα καὶ προσεκύνησαν τῷ Θεῷ τῷ καθημένῳ ἐπὶ τοῦ θρόνου λέγοντες· Ἀμήν· Ἁλληλουϊά.

4

kai épesan hoi presbýteroi kai tà téssara zōa kai prosekýnēsan tō Theō tō kathēménō epì tou thrónou légontes: Amḗn; Hallēlouïá.

Y los ancianos y los seres vivientes se postraron y adoraron a Dios, diciendo: Amḗn (así sea), ¡Hallēlouïá!

καὶ φωνὴ ἀπὸ τοῦ θρόνου ἐξῆλθεν λέγουσα· Αἰνεῖτε τῷ Θεῷ ἡμῶν πάντες οἱ δοῦλοι αὐτοῦ.

5

kai phōnḕ apò tou thrónou exêlthen légousa: Aineîte tō Theō hēmôn pántes hoi doûloi autoû.

Y salió una phōnḗ (voz) del trono que decía: Alabad a nuestro Dios todos sus doûloi (siervos).

Καὶ ἤκουσα ὡς φωνὴν ὄχλου πολλοῦ καὶ ὡς φωνὴν ὑδάτων πολλῶν καὶ ὡς φωνὴν βροντῶν ἰσχυρῶν λεγόντων· Ἁλληλουϊά, ὅτι ἐβασίλευσεν Κύριος ὁ Θεὸς ὁ Παντοκράτωρ.

6

Kai ḗkousa hōs phōnḕn óchlou polloû kai hōs phōnḕn hydátōn pollōn kai hōs phōnḕn brontōn ischyrōn legóntōn: Hallēlouïá, hóti ebasíleusen Kýrios ho Theòs ho Pantokrátōr.

Y oí como la phōnḗ (voz) de una gran multitud, como estruendo de muchas aguas y fuertes truenos, que decía: ¡Hallēlouïá! (Aleluya) Porque reina el Señor Dios Pantokrátōr (Todopoderoso).

χαίρωμεν καὶ ἀγαλλιώμεθα καὶ δώσωμεν τὴν δόξαν αὐτῷ, ὅτι ἦλθεν ὁ γάμος τοῦ Ἀρνίου, καὶ ἡ γυνὴ αὐτοῦ ἡτοίμασεν ἑαυτήν.

7

chaírōmen kai agalliṓmetha kai dṓsōmen tēn dóxan autō, hóti êlthen ho gámos tou Arnī́ou, kai hē gynḕ autoû hētoímasen heautḗn.

Gocémonos y alegrémonos y démosle la dóxa (gloria), porque han llegado las bodas del Arnī́on (Cordero), y su esposa se ha preparado.

καὶ ἐδόθη αὐτῇ ἵνα περιβάλῃται βύσσινον λαμπρὸν καθαρόν· τὸ γὰρ βύσσινον τὰ δικαιώματα τῶν ἁγίων ἐστίν.

8

kai edóthē autê hína peribálētai býssinon lampròn katharón; tò gàr býssinon tà dikaiṓmata tōn hagíōn estín.

Y a ella se le concedió vestirse de býssinon (lino fino), limpio y resplandeciente, porque el lino fino son las dikaiṓmata (obras justas) de los hagíōn (santos).

καὶ λέγει μοι· Γράψον· Μακάριοι οἱ εἰς τὸ δεῖπνον τοῦ γάμου τοῦ Ἀρνίου κεκλημένοι. καὶ λέγει μοι· Οὗτοι οἱ λόγοι ἀληθινοὶ τοῦ Θεοῦ εἰσιν.

9

kai légei moi: Grápson: Makárioi hoi eis tò deîpnon tou gámou tou Arnī́ou keklēménoi. kai légei moi: Hoûtoi hoi lógoi alēthinoì tou Theoû eisin.

Y me dijo: Escribe: Bienaventurados los llamados a la cena del deîpnon (banquete) del Cordero. Estas son palabras alēthinoí (verdaderas) de Dios.

καὶ ἔπεσα ἔμπροσθεν τῶν ποδῶν αὐτοῦ προσκυνῆσαι αὐτῷ· καὶ λέγει μοι· Ὅρα μή· σύνδουλός σου εἰμι· τῷ Θεῷ προσκύνησον.

10

kai épesa émprosthen tōn podōn autoû proskynêsai autō; kai légei moi: Hóra mē; sýndoulos sou eimi; tō Theō proskýnēson.

Y me postré para adorarle, pero me dijo: No lo hagas; soy consiervo (sýndoulos) tuyo. Adora solo a Theō (Dios).

Καὶ εἶδον τὸν οὐρανὸν ἀνεῳγμένον, καὶ ἰδοὺ ἵππος λευκός, καὶ ὁ καθήμενος ἐπ’ αὐτὸν καλούμενος Πιστὸς καὶ Ἀληθινός, καὶ ἐν δικαιοσύνῃ κρίνει καὶ πολεμεῖ.

11

Kai eîdon tòn ouranòn aneōgméνον, kai idoù híppos leukós, kai ho kathḗmenos ep’ autón kaloúmenos Pistòs kai Alēthinós, kai en dikaiosýnē krínei kai polemeî.

Y vi el cielo abierto, y he aquí un híppos leukós (caballo blanco); el que lo montaba se llama Pistós (Fiel) y Alēthinós (Verdadero), y con dikaiosýnē (justicia) juzga y pelea.

οἱ δὲ ὀφθαλμοὶ αὐτοῦ ὡς φλὸξ πυρός, καὶ ἐπὶ τὴν κεφαλὴν αὐτοῦ διαδήματα πολλά.

12

hoi dè ophthalmoi autoû hōs phlox pyrós, kai epì tēn kephalḕn autoû diadḗmata pollá.

Sus ojos eran como phlóx pyrós (llama de fuego), y en su cabeza muchos diadḗmata (coronas reales).

καὶ περιβεβλημένος ἱμάτιον βεβαμμένον αἵματι, καὶ κέκληται τὸ ὄνομα αὐτοῦ Ὁ Λόγος τοῦ Θεοῦ.

13

kai peribeblēménos himátion bebamménon haímati, kai kéklētai tò ónoma autoû Ho Lógos tou Theoû.

Vestía un manto teñido en haîma (sangre), y su nombre es Lógos (Palabra/Verbo) de Dios.

καὶ τὰ στρατεύματα τὰ ἐν τῷ οὐρανῷ ἠκολούθει αὐτῷ ἐφ’ ἵπποις λευκοῖς, ἐνδεδυμένοι βύσσινον λευκὸν καθαρόν.

14

kai tà strateúmata tà en tō ouranō ēkoloúthei autō eph’ híppois leukoîs, endedyménoi býssinon leukòn katharón.

Y los strateúmata (ejércitos) del cielo le seguían en caballos blancos, vestidos de býssinon (lino fino) blanco y puro.

καὶ ἐκ τοῦ στόματος αὐτοῦ ἐκπορεύεται ῥομφαία ὀξεῖα, ἵνα πατάξῃ τὰ ἔθνη.

15

kai ek tou stómatos autoû ekporeúetai rhomphaía oxeîa, hína patáxē tà éthnē.

De su boca sale una rhomphaía (espada larga) aguda, para herir a las éthnē (naciones), y Él las regirá con vara de hierro.

καὶ ἔχει ἐπὶ τὸ ἱμάτιον καὶ ἐπὶ τὸν μηρὸν αὐτοῦ ὄνομα γεγραμμένον· Βασιλεὺς βασιλέων καὶ Κύριος κυρίων.

16

kai échei epì tò himátion kai epì tòn mēròn autoû ónoma gegramménon: Basileùs basiléōn kai Kýrios kyríōn.

Y tiene escrito en su manto y en su muslo: Basileùs basiléōn (Rey de reyes) y Kýrios kyríōn (Señor de señores).

Καὶ εἶδον ἕνα ἄγγελον ἑστῶτα ἐν τῷ ἡλίῳ, καὶ ἔκραξεν ἐν φωνῇ μεγάλῃ λέγων πᾶσι τοῖς ὀρνέοις τοῖς πετομένοις.

17

Kai eîdon héna ángelon hestôta en tō hēlíō, kai ékraxen en phōnē megálē légōn pâsi tois ornéois tois petoménois.

Y vi a un ángel de pie en el sol, que clamó a gran phōnḗ (voz), llamando a todas las ornéois (aves) que vuelan en medio del cielo.

Δεῦτε, συνάγεσθε εἰς τὸ δεῖπνον τὸ μέγα τοῦ Θεοῦ, ἵνα φάγητε σάρκας βασιλέων καὶ σάρκας χιλιάρχων.

18

Deûte, synágesthe eis tò deîpnon tò méga tou Theoû, hína phágēte sárkas basiléōn kai sárkas chiliárchōn.

Venid y reúneos al gran deîpnon (banquete) de Dios, para comer la sárx (carne) de reyes y poderosos.

Καὶ εἶδον τὸ θηρίον καὶ τοὺς βασιλεῖς τῆς γῆς καὶ τὰ στρατεύματα αὐτῶν συνηγμένα ποιῆσαι τὸν πόλεμον.

19

Kai eîdon tò thēríon kai tous basiléis tēs gēs kai tà strateúmata autōn synēgména poiêsai tòn pólemon.

Y vi al thēríon (bestia), a los reyes de la tierra y sus strateúmata (ejércitos), reunidos para hacer guerra contra el que montaba el caballo.

καὶ ἐπιάσθη τὸ θηρίον, καὶ μετ’ αὐτοῦ ὁ ψευδοπροφήτης· ζῶντες ἐβλήθησαν οἱ δύο εἰς τὴν λίμνην τοῦ πυρὸς τῆς καιομένης ἐν θείῳ.

20

kai epiásthē tò thēríon, kai met’ autoû ho pseudoprophḗtēs; zōntes eblḗthēsan hoi dýo eis tēn límnēn tou pyròs tēs kaioménēs en theíō.

Y fue apresada la thēríon (bestia), y con ella el pseudoprophḗtēs (falso profeta); ambos fueron lanzados vivos al lago de pýr (fuego) que arde con azufre.

καὶ οἱ λοιποὶ ἀπεκτάνθησαν ἐν τῇ ῥομφαίᾳ τοῦ καθημένου ἐπὶ τοῦ ἵππου τῇ ἐξελθούσῃ ἐκ τοῦ στόματος αὐτοῦ.

21

kai hoi loipoì apektánthēsan en tē rhomphaía tou kathēménou epì tou híppou tē exelthoúsē ek tou stómatos autoû.

Y los demás fueron muertos con la rhomphaía (espada) que salía de su boca, la del que montaba el caballo.

Resumen del capítulo

El cielo estalla en adoración con gritos de Hallēlouïá, proclamando que los juicios de Dios son verdaderos y justos.

Llegan las bodas del Arnī́on (Cordero), y los hagíōn (santos) se visten de lino fino, símbolo de sus obras justas.

Luego aparece el Mesías como Rey guerrero, llamado Pistós y Alēthinós, montado en caballo blanco, como Basileùs basiléōn (Rey de reyes).

La bestia y el falso profeta son derrotados y arrojados al lago de pýr (fuego), mostrando la victoria total y definitiva del Reino de Dios.

← Volver a la portada principal